Komenský

Navštívili jsme operní inscenaci Jihočeského divadla Komenský. Opera není lehký žánr, přesto je možné z představení odjet s kulturním zážitkem. Plný sál mladých lidí a závěrečný potlesk ve stoje říká, že i moderní opera může oslovit. 

Zde nabízíme pohled a zamyšlení pana učitele Zíky: 

Děj se odehrává na dvouúrovňovém jevišti, s občasnou zadní projekcí nebo speciálními efekty. Představitelé Komenského se po jevišti pohybovali dva – jeden jako vypravěč děje, druhý jako jeho účastník či vykonavatel, což bylo trochu matoucí – rozlišovat vlastní děj a jeho popis bylo někdy trochu složité. Nicméně záměrem tvůrců nebylo vylíčit Komenského život, ale zdůraznit jeho zásady a ideály a také problémy a nesnáze, jež musel zdolávat. Leitmotivem je Komenského láska k jeho ženě Magdaléně. Spolu s tím však i poznání, kolik je na světě zbytečného motání a pinožení. A také naléhání Mámení, které se nečekaně objevuje i po úspěších. A stejně nečekaně ho i smířlivě provází smrtí. Silná je scéna, kde Komenský v rozporu s nařízením městské rady v Lešnu ošetřuje nemocné morem, odmítá jejich vyhánění a tvrdí, že za všech okolností musíme být především lidmi. Nebo když odmítá řadu pozvání na panovnické dvory po celé Evropě slovy, že musí především pracovat.

Hudba opery je po všech stránkách moderní – časté změny tónin, rytmů, taktů, tempa, používání disonancí, krajních poloh nástrojů, neobvyklých nástrojových kombinací, půltónových postupů, tonálně neuzavřených frází… Přesto působí velmi kompaktně. Do zvuku orchestru jsou na několika místech organicky začleněny nahrávky zvuků, které divadelní orchestr nedokáže vytvořit. Ve spojení se zadní projekcí scéna často připomínala film – i hudba v ty chvíle měla filmový charakter. (K tomu přispívalo i to, že zpěváci i orchestr byli ozvučení mikrofony.) Velmi zvláštní byla role operního sboru – vůbec neopouštěl jeviště a kromě častých hudebních vstupů byl velmi využívaným scénickým prvkem. Podstatnou, a velmi působivou výrazovou složkou, pak byly i baletní choreografie. Všichni sólisté se se svými party vyrovnali se ctí. Důležitá byla i čistě herecká složka, kdy nezpívající postavy byly v podstatě neustále herecky zapojené; scéna vlastně neustále nabízela nějaký děj.

Kdo byl – nebo spíš kým tedy byl podle tvůrců Jan Ámos Komenský? Milujícím manželem. Hluboce věřícím člověkem, pro kterého byl "Hlubinou bezpečnosti" jedině Bůh, sídlící v srdci. (Pro tehdejší svět byla existence Boha a víra v něj základním a nezpochybnitelným myšlenkovým východiskem; neexistovala možnost, že by to mohlo být jinak.) Myslitelem usilujícím o povznesení člověka z nevědomosti a problémů vhodnou výchovou, postavenou na logice, zkoumání a ověřování. Velmi statečným člověkem nebojícím se putovat do neznáma při hledání místa k životu, neváhajícím ošetřovat těžce nemocné, začínajícím znovu po ztrátě většiny rodiny i díla. Pokorným a skromným člověkem, který dal přednost pokračování v práci před cestováním a přijímáním poct od panovníků a vědeckých kapacit.